V Česku je motorkářským pojmem, úspěšný motokrosař a jezdec endura. Několik let odolával účasti na Dakarské rallye – věděl, že zde musí být hlavně psychicky silný. Ve druhé etapě se mu tento přístup vyplatil! Jaromír Romančík byl jen kousek od konce, když mu patnáctkrát zničehonic přestala fungovat motorka. Po nekonečných opravách a po sedmi hodinách pomalé jízdy se nakonec dostal do cíle. „Jsem na sebe hrdý, že jsem tady. Sáhl jsem si na své psychické dno,“ prohlásil jezdec z týmu Orion – Moto Racing Group. V pouštní soutěži pokračuje se ztrátou více než tří hodin, v pondělí odstartuje ze 71. místa průběžného pořadí.

Začátky jeho premiérové účasti na Dakarské rallye jsou pro něj více než krušné. Ještě v sobotu trápily Romančíka zdravotní problémy. Patrně mu nesedlo zdejší jídlo a na trati musel minimálně jednou zastavit kvůli střevním potížím. I tak zkušený závodník dojel v kamenné etapě na solidním 38. místě. To v úterý opět dělal nucené přestávky, ovšem z jiného důvodu…

„Ráno se mi jelo dobře, začali jsme dunami. Předjel mě jeden z továrních jezdců, tak jsem se ho držel. Jelo se mi parádně, ukazoval mi stopu. Najednou na 40. kilometru v dunách, kde nic není, mi motorka zničehonic chcípla. Nevěděl jsem, co dělat,“ vyprávěl Romančík, který se účastnil slavné Šestidenní nebo závodů v USA či v Kanadě. A tak začala jedna z procedur, které během neděle několikrát opakoval.

„Rychle jsem sundal nádrže, koukl na elektroniku, zkontroloval svíčku, jestli neodešla. Pořád nic. Bádal, co s tím. Pak přijel můj týmový kolega Martin Prokeš, který mi podal vstřikovač. V tom písku se mi ho podařilo vyměnit. Už jeli dvě nebo tři auta a najedou motorka chytla. Smontoval jsem nádrže a vyjel na trať, kde už projely všechny motorky a čtyřkolky,“ popsal Romančík, kterému ale jeho závodní KTM opět vypověděla službu, konkrétně na 260. kilometru druhé etapy.
A tak opět sundal nádrže, hrabal se v elektronice, odpojoval baterku. Na nepřišel, chvilku jen bezradně seděl. „Pak jsem rozebral cívky a motorka mi zase chytla. Ujel jsem s ní zase dalších 30 kilometrů, pak mi to zase chcíplo. Strašná etapa, motorku jsem měl patnáctkrát rozebranou, začaly mě předjíždět kamiony,“ popisoval bezradnost Romančík, který musel zásadně zvolnit. „Zhruba na 100 kilometrech do konce jsem zjistil, že když jedu na čtvrt plynu a motorka nemá odpor, tak mi to nějak jede. Dokončil jsem etapu, ale motorka mi v cíli zase chcípla.“