Petr Kovář

Nejúspěšjnější domácí motokrosař uplynulého čtvrtstoletí Petr Kovář oslaví 5. ledna padesátku. Osmé místo v MS stopětadvacítek, tedy jedné z dnešních prestižních tříd MX2, nikdo z našich jezdců od roku 1987 nepřekonal. Petr Kovář je zatím posledním domácím jezdcem, jenž se podíval do první světové desítky sledovaných tříd MX2 a MX1.

„Začínal jsem s tátou na trati v Dlouhé Loučce, pak přišla na řadu Dukla Olomouc, kam jsem přišel jako benjamínek v devatenácti,“ zavzpomínal Petr na své začátky, ovšem daleko podrobněji si o tom můžete přečíst v publikaci Motokros můj život, která o něm vyšla dokonce už opakovaně. „Pak si mě všimla Praha, trenéři Helikar a Hřebeček, státní trenér Honza Strach. Asi tak dva, tři roky jsem jezdil Pohár míru a přátelství na ČZ, dokonce jsem ho vyhrál a v jednadvaceti si poprvé vyzkoušel MS. Motocykly ČZ končily, byl jsem vlastně posledním továrním jezdcem ve třídě 125. Už bylo všechno špatně, ale musel jsem na téhle motorce ještě jet, na jiné značce jsme nesměli. Vyvrcholilo to ve Sverepci 1983 na světových družstvech. Z prvního místa v kvalifikaci mi odešel paleogram, ve chvíli, kdy jsem o osm sekund vedl před Erikem Geboersem. Nikdo nechápal, že jsem na Zetce mohl jezdit první. Zdeněk Špaček odpadl pozdě-ji na stejnou závadu ze sedmého místa. Nedostali jsme se tedy do hlavního závodu a jeli jen vložený, lidi naštvaní, my naštvaní, novináři naštvaní. Byla to taková pyramida, dál se už nedalo zatloukat a začali o tom psát i novináři. Jediný, kdo mohl rozhodnout, že ČZ přestane podporovat reprezentaci, byl Arnošt Zemen. Po letech neúspěchů ho to konečně donutilo, aby napsal oficiální rezignační dopis, a v příštím roce jsme mohli vyjet na zahraničních motorkách. K první Kawasaki jsem se dostal po Faltovi, jezdil s ní v Německu. Musel jsem si zvykat, přední brzda brzdila, na Zetce nefungovala, tady jsem zabrzdil a šel přes řídítka. To byl nový začátek, motorky přivezl pan Liebl, vyměnily se za pneumatiky, protože devizy nebyly, šlo to jen recipročně.“

Celý článek si můžete přečíst zde